SOUHVĚZDÍ GULAG

Karla Pecky

SOUHVĚZDÍ GULAG KARLA PECKY významného českého spisovatele a politického vězně 50. let Karla Pecky se skládá ze 4 románů, 3 povídkových souborů, 1 básnické sbírky a 1 originální „kafkovské“ povídky. Jednotlivé texty jsou doplněny vynikajícími doslovy a úvahami od spisovatele JIŘÍHO STRÁNSKÉHO, socioložky JIŘINY ŠIKLOVÉ, filozofa DANIELA KROUPY, biskupa VÁCLAVA MALÉHO, profesora CYRILA HÖSCHLA, politologa PETRA PITHARTA, básnířky HANY GERZANIČOVÉ a architektky EVY JIŘIČNÉ. Předmluvu napsal nakladatel a spisovatel JIŘÍ PADEVĚT.

Kniha je určena všem, kdo si chtějí přečíst kvalitní literaturu a zároveň se dozvědět, co obnášel v bývalém Československu reálný komunistický režim, jaké byly jeho skutečné metody a přístupy k lidem s odlišným politickým názorem.

996 stran, výpravné vydání – 11 celostránkových grafik, plátěný hřbet, stříbrná ražba. Souhvězdí Gulag Karla Pecky bude další ozdobou Vaší knihovny.

996 Kč

Slovo úvodem

S Karlem Peckou jsme se seznámili ve vlaku na cestě za kamarádem Pepou do Tábora. Hned po odjezdu ze Smíchova prošla chodbičkou postava, která nám silně připomínala portrét ze zadní strany obálky románu Motáky nezvěstnému. Po stručném dotazu a potvrzení totožnosti jsme se posadili do jednoho kupé a po zbytek cesty si povídali o životě, politice, češtině a především o jeho knihách. Do Tábora jsme ten večer dorazili se značným zpožděním, nečekané a vzácné setkání s mimořádným člověkem za to ale určitě stálo. Když jsme se za dva roky v Břevnovském klášteře brali, jedním ze svatebních darů byla právě vydaná kniha Štěpení. Tenkrát jsme se viděli naposledy.

Karel Pecka – skaut, politický vězeň, dělník, který strávil nejlepší léta svého života v komunistických koncentračních táborech, byl rovněž vynikající spisovatel. Václav Černý jej svého času označil za nejvýznamnějšího současného českého prozaika a Bohumil Hrabal ho dokonce nazval korunním princem české prózy. Daniel Kroupa dodává, že kdyby pocházel z jiného národa, byl by dnes světovým spisovatelem.

Letos by se Karel Pecka dožil 90 let. Aby nebyl zapomenut, dovolili jsme si k tomuto výročí vydat výbor z jeho tvorby. Jde převážně o realistická díla vztahující se k období čtyřiceti let komunismu, který zásadně a těžce poznamenal životy milionů našich spoluobčanů. Jednotlivé texty jsou doplněny originálními doslovy a úvahami významných osobností české kultury, vědy a veřejného života, každý z nich se na Karla Pecku a jeho tvorbu podíval z úhlu své odbornosti, vztahu k tématu či autorovi. Celkové vyznění díla pak podtrhuje jedinečné výtvarné ztvárnění od Miloše Kotka.

Dílo Karla Pecky je dokladem a svědectvím o podstatě komunistické ideologie, o její zrůdnosti a pravé tváři. Je rovněž připomenutím a mementem, že SVOBODA není samozřejmost, ale dar, který je třeba
opatrovat a chránit.

Daniel a Martina
Pagáčovi

autoři počinu
SOUHVĚZDÍ GULAG KARLA PECKY

Obsah knihy

  • Motáky nezvěstnému
    Dramatický románový příběh vězně 50. let Viléma Svobody alias Svoba líčí brutální, avšak skutečné poměry v komunistických koncentračních táborech a uranových dolech. Je zároveň podobenstvím o hledání mravní síly a vnitřní svobody nevinného člověka uprostřed vražedného systému. Motáky nezvěstnému jsou vynikající realistický román se silnými autobiografickými prvky vycházející z vlastních osobních zážitků autora. Kromě vysoké literární kvality má dílo zásadní dokumentační hodnotu, když podrobně popisuje reálné metody komunistického režimu zacházení se svými politickými odpůrci.
  • Na co umírají muži
    Soubor devíti povídek napsaných v letech 1957-1959 v táboře Bytíz u Příbrami. Čtivé příběhy z komunistických gulagů 50. let, příběhy o přátelství, odvaze, zbabělosti, solidaritě i zradě; více a výstižněji Karel Pecka sám ve svém úvodním slově k vydání knihy z roku 1968: „Prostředí věznic a táborů, v němž jsem prožil více než deset let, mi přineslo řadu hlubokých zážitků a zkušeností, na které těžko kdy dokážu zapomenout. Úsloví, že ve vězení padají masky, je pravdivé. Viděl jsem je padat a nalézal pod nimi lidské tváře s takovými rysy, s nimiž se lze jinde stěží setkat. Od těch nejkrutějších a nejnižších přes obdivuhodné až k těm zázračným, kdy se ztrácel dech nad schopností člověka překonat sebe sama v okamžicích obětování se, v mezní situaci ryzosti citu, přátelství a mravní síly.“
  • Horečka
    Skvělý napínavý, strhující akční román o útěku z komunistického pracovního lágru a následcích tohoto činu, především pak pro uprchlého vězně Bohdana Kosaře a jeho kamaráda Lukáše Ládra, který v táboře zůstal.  Hrdinové příběhu se dostávají tíhou okolností do mezních, extrémně zátěžových situací, kterým musí čelit. V roce 1968 měl být podle románu natočen film s Petrem Čepkem v hlavní roli, srpnové události však tento záměr neumožnily uskutečnit.
  • Rekonstrukce
    Sbírka básní napsaných v letech 1957- 1957 v pracovních táborech a uranových dolech Nikolaj, L (Elko) a Bytíz.
  • Veliký slunovrat
    Brilantní román o životě politického vězně po propuštění z komunistického vězení.  O adaptaci člověka přicházejícího z prostředí, kde o ničem nemusel, ale především nemohl rozhodovat. Veliký slunovrat je zároveň o očekávání a jeho nenaplnění, neboť život na svobodě v komunistickém režimu ve skutečnosti žádným svobodným životem není ani být nemůže. Jedno vězení, vytyčené zdmi a ostnatými dráty, je vystřídáno vězením jiným, jehož prostor je vymezen linií státní hranice.
  • Čtvrtý vítač
    Vtipná, svižná, nápaditá „kafkovská“ povídka. Humorná, přesto drsná nadsázka o fungování státní bezpečnosti. Příběh se odehrává na pozadí koncertu západní hvězdy hudebního světa (Johnny Cash v Praze) v socialistickém Československu, navenek s velkou pompou a přívětivostí, ve skutečnosti však pod přísným ostrozrakem komunistické tajné policie.
  • Malostranské humoresky
    Rozmanitý, vesele i vážně laděný, soubor povídek, úvah a esejů z Malé Strany 80. let 20. století, kam se autor v roce 1979 přestěhoval. Malostranské humoresky vnímal Karel Pecka jako poctu nesmrtelnému Mistru Janu Nerudovi, on sám k tomu říká: „Zvídavě jsem se uchýlil k Nerudovi. A když jsem nově četl jeho povídky, psané před sto lety, vyvstalo zřetelně, že zaznamenával podobný vid, a jak velikým Mistrem on vůbec byl. Pokračoval jsem pokorně s tím, že když budou Múzy milostivé, mohlo by se mi snad podařit nastínit obraz Malé Strany po stoletém odstupu.“
  • Svůdnost černé barvy
    Pokračování Malostranských humoresek obsahuje čtyři texty z období po roce 1989. Například povídka Spiknutí dobrodějů líčí, mimo jiné, jak se parta „kumpánů“ od Černého vola zaktivizuje a sežene peníze na pořízení mikrobusu ústavu pro nevidomé děti sídlícímu v těsném sousedství slavného hostince na Loretánském náměstí. V povídce Svůdnost černé barvy, která je zároveň i názvem celé knihy, je vyjádřeno Peckovo životní přesvědčení, že „dokud jdou dveře otvírat i zevnitř,“ odmítá stěžovat si a nadávat na nový politický režim po roce 1989.
  • Štěpení
    Originální román-dvojromán na téma emigrace.  Jedna dějová linie se odehrává v roce 1968, druhá za Třicetileté války. Oba hlavní hrdinové – současník Mikuláš Sova i Valdštejnův kurýr Rašín z Rýznburka řeší dilema, zda zůstat doma v Čechách nebo odejít do ciziny. Ani jedno rozhodnutí není jednoduché a ideální, obě mají své velké plusy i minusy. Karel Pecka ke knize říká: „Obě linie románu, jak historickou, tak i z nedávné minulosti, zakončené rokem 1968, spojuje úvaha nad otázkou emigrace, která provází český národ fatálně staletími.

 

Karel Pecka

významný český spisovatel, politický vězeň, skaut

jeden z prvních signatářů Charty 77

nositel státního vyznamenání – Řádu T.G. Masaryka III. třídy uděleného prezidentem VÁCLAVEM HAVLEM v roce 1997 in memoriam

držitel ocenění Rytíř české kultury 2017 in memoriam

 

Karel Pecka v datech:

6.12. 1928 – narodil se v Kližske Nemé, mládí prožívá u prarodičů v Českých Budějovicích

1948 – maturuje na obchodní akademii

1949 – 1959 – je vězněn v komunistických koncentračních táborech

  • Kladno – uhelné doly
  • Jáchymovsko – uranové doly
    • tábor Svornost
    • tábor Nikolaj
    • trestní tábor L (elko) zvaný „tábor černé smrti“
  • tábor Bytíz u Příbrami – uranové doly

1960 – 1965 – pracuje jako kulisák v Národním divadle

1963 – nastupuje základní vojenskou službu u pomocného technického praporu známého pod zkratkou PTP

1965 – 1975 – je spisovatelem a scénáristou z povolání

1975 – 1981 – pracuje jako čerpač vody

1981 – je mu přiznán invalidní důchod

1988 -  odchází do starobního důchodu

13.3. 1997 – Karel Pecka umírá, je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze

Osobnosti, které se na knize podílely

  • Jiří Stránský
    Bylo to zvláštní: navzdory našim velice rozdílným povahám jsme si byli opravdu hodně blízcí. I proto – asi – chtěl, abych mluvil u jeho rakve. Dodatečně jsem se od něho hodně naučil. Psát povídky, třeba. „Na co umírají muži!“ Bože! Jsem dodnes rád, že mi někdy stačilo přečíst si pár řádek některé z povídek, aby se mi natolik rozsvítilo, že bylo prima, že jsme byli každý tak jiný, až nám i to kolikrát bylo k smíchu. Myslím na něho moc často…
  • Cyril Höschl
    V Peckovi je brutální síla nekompromisního autora, autentická výpověď o charakteru doby, v níž se příběh odehrává, obžaloba totality, jež staví nás, slabé a selhávající do neřešitelných etických dilemat a memento všem, kdož by chtěli o smyslu neutuchající a přednostní péče o lidskou svobodu pochybovat.
  • Daniel Kroupa
    Velikost Solženicynova nebo Peckova svědectví není pouze v dokumentární hodnotě díla ani pouze v jeho strhujícím líčení příběhů skutečných lidí, ba ani jenom v jeho literární kvalitě, ale v myšlenkovém, řekněme přímo duchovním poselství, které tito autoři osobně načerpali až ze samého dna zbídačelé lidské existence.
  • Jiřina Šiklová
    Veliký slunovrat není o vězení. Ale je o stavu očekávání, jaký bude svět po propuštění z vězení, a současně neschopnosti se orientovat v životě po letech strávených v kriminále.
  • Petr Pithart
    Malostranské humoresky nejsou jen panoptikem malostranských lidiček á la Jan Neruda, místopisem Malé Strany (hospody, paláce), nejsou ani jen detailním a nepřekonatelným líčením normalizačních praktik všedního dne – jak přežít, jak krást a nekrást, jak udávat a neudat, prožvanit se alespoň k pocitu svobody, jak ztrácet a nalézt přítele, nebo alespoň pivní brachy. Jsou také místem, odkud se ozve spisovatelův protest proti institucionalizovanému zlu hlasitější a patetičtější právě v kontrastu s tím přikrčeným, přihrbeným milieu, s onou hospodskou, pivní smířlivostí. A také v kontrastu s útěšností staré krásy všude kolem.
  • Jiří Padevět
    Každé slovo těchto knih je zároveň svědectvím o lidské statečnosti a o cestě za pravdou, zároveň také obžalobou nelidského režimu, který uchvátil naši zemi na dlouhých čtyřicet let, aby ji morálně i ekonomicky zdevastoval. I přes stovky mrtvých a miliony zničených nebo překroucených životů se komunismu nepodařilo zničit úplně všechno. Třeba pravda Karla Pecky s námi zůstane napořád.
  • Hana Gerzaničová
    N

    emohu jinak
    než Osud vzít.
    Svět se mi změnil,
    však musím s ním žít…
    Nemohu jinak,
    tak jsem se zrodil –
    do vřavy zloby
    Osud mě vhodil…

  • Eva Jiřičná
    Karel Pecka se jako autor dostává k srdci poselství, které nám předkládá jako svou rozvahu o významu a následku emigrace.
  • Václav Černý
    Karel Pecka stanul svými posledními knihami na čelném místě mezi mravními interprety a soudci naší současné životní národní i lidské skutečnosti, a z průčelí moderní prózy ho stěží někdo vypudí.
  • Václav Malý
    Karel Pecka výborně odhalil tvář vlády komunistů, kteří vynucovali ohnutou páteř a bezduché rituální tanečky o různých státních slavnostech. Ničili duši člověka. Pěstovali záměrně a plánovaně každodenní strach obyvatelstva. Ideovou prázdnotu nahrazovali házením lepší krmě poslušným a poddajným. Ta doba se částí našich spoluobčanů idealizuje. Nelze podléhat pohádkám a iluzi. Dílo Karla Pecky nás před tím varuje.